KPŽ - Jestřebí hory České spořitelny

Můj oblíbený závod, resp. závod v oblíbeném prostředí. Je až neuvěřitelné, kolik tváří zdejší lokalita má. Pohodová jízda s KPŽ a proti tomu drsné MTB Trilogy. To je krása Jestřebích hor. Příprava na závod probíhá již tradičně a sobotní ráno má svůj zaběhlý a ověřený scénář. Do místa závodu dojíždím s dostatečným předstihem a tak vše probíhá v klidu. Startovní číslo mi garantuje start z bloku a nebudu tedy muset pospíchat na start. Velká loterie je počasí. Předpověď není vůbec příznivá, ale v zázemí závodu tomu prozatím nic nenasvědčuje. Volím nakonec krátky dres a volné šortky. Návleky na tretry beru z čistě ochraného důvodu, trať bude po nočním dešti jistě hodně blátivá. Přesouvám se na náměstí do prostoru startu. Je ještě dost času a tak si jedu projet úvodní stoupání abych se trochu zahřál a otestoval na jaký převod stoupání pojedu. Už tady je jasné, že bláta bude dneska moc. Vracím se do prostoru startu, řadím se do svého koridoru a vyčkávám na start. Cítím se dobře a tuším, že dneska by mi to mohlo jet. Toto se potvrzuje ihned po startu, kdy se držím se závodníky kolem sebe, neztracím pozice po prvním km se začínám posouvat dopředu. Jsem až překvapen jak dobře se mi jede a stoupání na Pusinky si opravdu užívám. Konečně dobrý start, který mě stojí dost sil a navrchu mi chvilku trvá než se sklidním a chytnu zas tempo. Bohužel následující sjezd mi ukazuje, že moje mizerná technika jízdy mě bude dnes dost limitovat. Na blátě to opravdu neumím a tvrdě vybojované pozice postupně ztrácím. Sjezd do Náchodce je rozhodně nad moje síly a volím jistotu během. Kupodivu stahuju ztrátu na přede mnou jedoucího jezdce. Kolem 20km poprvé padám když se mi smekne přední kolo. Naštěstí v malé rychlosti a do měkkého (do bláta). Následky žádné a tak největší šrám zůstává na psychice a jízda na blátě se od této chvíle stává ještě horší. Trať se následně příjemně vlní a začíná pršet. Déšť je čím dál silnější a trať je pořád hůř a hůř sjízdná. Začínám se trápit a bojuji sám se sebou. Místy se chytnu, ale ani zdaleka se nepřibližuji tempu z úvodu závodu. Do kopců se snažím si to užívat, tam mi to jede a předjíždím ty co mě dávají ve sjezdech. Pozvolným stoupáním se dostáváme na nejvyšší bod trasy a stále prší. Na druém bufetu doplňuji energii a valí se dál.Už jsme promočení na kost a bláta na sobě mám snad 5Kg. Jediné na co myslím je dojetí do cíle a mít to za sebou. V závěru ostré asfaltové stoupání bere poslední síly a jízdy po louce už je jak za trest. Do cíle dojíždím v čase lehce pod 4 a pul hodiny, tedy za očekáváním, ale když přihlédnu na počásí a mojí tragickou techniku na blátě není to zas tak špatný. Rychle převlíknout do suchýho, pak dát dohromady kolo, najíst se a valím domu.