Mattoni 1/2Maraton Ústí nad Labem 2016

V podstatě se jedná o domácí závod. Zázemí se nachází na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem. Číslo jsem si vyzvedl už v pátek a tak není třeba pospíchat na registraci. Do zázemí závodu přijíždím necelou hodinku před startem. Vše už je v plném proudu. Celou noc pršelo a dešť neustává ani nyní během dopoledne. Dokonce během cesty byla taková průtrž, že zvažuju zda vůbec startovat. Naštěstí půlhodinky před startem se počasí umoudří a podmínky pro běh jsou ideální - 18 stupňů, zataženo, po dešti. V zázemí uložím batoh a převléknu se. Zřejmě z důvodu pozdní registrace mám až poslední startovní koridor G. Před startem po zaplnění koridorů vidím daleko před sebou vodiče na 2:10 a vodiči na 2:00 (můj plánovaný čas) jsou v nedohlednu. Jak se blíží start atmosféra houstne a vzduchu je málo. Už aby se to rozběhlo a natáhlo na trati. START!. Já se pod startovní rampu dostávám až za dvě a půl minuty. To keňani mají už téměř první km za sebou. Úvodní km pro mě nejsou vůbec příjemné a to z více důvodů: 1) špatně jsem zvolil oblečení a zbytečně vrstvil, pod triko propagující organizaci zay kterou běžím jsem si vzal ještě funkční co běžně nosím.  2) snažím se promotat mezi běžci nižší výkonosti a dostat se na svoje stabilní tempo. Atmosféra úvodních km je nádhérná, ale přesně opačný je pocit dýchatelnosti při takovém počtu běžců v centru města. Brzy bude lépe. Na 3km musím shodit spodní triko, protože neuvěřitelně vařím. Rychle shazuji a běžím dál. Točíme poprvé na Střekově a už se běží o dost lépe. Startovní pole se natáhlo, držím si svoje tempo a užívám si závod. Podruhé přes Labe a nabíráme směr Předlice. Roviny jsou to nekonečný, ale můžu běžet svoje tempo a nic mě neruší. Začínáme točit a vracet se zpět do centra. Blíží se desáty km a čas je dobrý - 56min. (s ohledem na pomalejší start a zdržení s oblečením). Tempo běhu držím na 5:25/km. Na 11 km přichází místní zajímavost - běh přes chemičku. Následně se vracíme do centra a opět přes Labe směrem na Olšinky. Jedná se o úsek mezi 14 a 18 km, opět nekonečný roviny. Kolem 14km se ozývá pravá noha, konkretně puchýř, otlačetina pod palcem. Bolest je snesitelná a do cíle už to není daleko. Kolem 18 km bolest ustupuje. Podruhé točíme na Střekově a při pohledu na hodinky mám pocit, že by to pod 2h mohlo vyjít. Naposledy přebíháme Labe a točíme do cílové rovinky. Už vím, že to neklapne, ale bude to o kousek. Dobíhám v čistém čase 2:00:33. Těsně... Začíná silně pršet. Procházím do zázemí, po cestě klasicky medaile, voda, folie, jídlo. Převlíkám se a opouštím Mírové náměstí za vydatného deště. Na závěr je potřeba zmínit kvalitní občerstvovácí stanice, které jsou rozumně za sebou s dostatkem všeho potřebného.