Specialized Rallye Sudety

Bohužel DNF... Do Teplic nad Metují jsem vyrazil už v pátek odpoledne. Nejdříve jsem se ubytoval a potom jsem si zajel vyzvednout číslo. Okouknul jsem zázemí co kde je a jel zas na hotel. Start je již v osm a tak mě čekal na závody velmi brzo budíček. Do areálu závodu jsem přijel hoďku před startem a začal přemýšlet co na sebe. Teplota ukazovala kolem 10 stupňů, ale bylo jasné, že se během dne udělá pěkně a bude teplo. Nakonec jsem si na start vzal lehkou vestu, kterou bez starostí složím do kapsy u dresu. Trochu jsem si nadával, že jsem si pořád nekoupil novou brašnu pod sedlo a tak nářádí a duši musím vozit v kapse. Vzhledem k dobré předpovědi se hodně lidí přihlásilo až na místě a tak byl startovní koridor dost plný. Vzhledem k mému cílu "jen" dojet jsem nikam nespěchal a na na start se postavil až těsně před osmou na samotný chvost startovního pole. Po startu se jelo klidné tempo, ale i přesto se udělal malý špunt na začátku stoupání na Bišík. Při výjezdu na Bišík se mi jelo překvapivě dobře, nohy odpočatý a připravený na nálož km. Další km byly hodně v pohodě, žádné významné stoupání ani velká technika. V klidném tempu jsem dorazil pro mě už z Trilogy známý singletrack plný kořenů. Chvíli jsem bojoval, ale po několika desítkách metrů jsem stejně musel slézt. Když jsem dojel na rozdělení tratí na malou chvilku jsem zapochyboval zda nemám jet raději krátkou, ale zvítězila chuť bojovat a pokračoval jsem dál. Hned následující sjezd stojí za to... A pak už začal pořádný biking. Nejdříve sjezd Václav. Když jsem dorazil nebyla tam už ani noha. Když jsem viděl později videa kolik tam bylo lidí trochu mě to překvapilo a nevěřil jsem že jsem se plazil tak pomalu. V klidu jsem seběhl a pokračoval dál. Následovaly vodní zámky a to byla teda paráda. Jeden z nejlepších sjezdu co jsem kdy viděl, techniky požahnaně. Já samozřejmě většinu sešel, ale snad se jednou posunu tak, abych to sjel celý. Následovala první krize, kterou se mi podařilo celkem rychle překonat a pokračoval jsem vesele dál. Trochu jsem si odpočinul na bufetu (54km) a začal stoupat směr Machov. Hned za bufetem jsem se totálně seknul a přestalo mi to jet. Nevím ani čím to bylo. Na chvilku jsem si sedl v lese a čekal co se bude dál dít. Uplně jsem vytuhl, hlava se mi sekla a neměl jsem sílu dál bojovat. Když projela poslední dvojice za kterou byla už jen motorka definitivně jsem se rozhodl vzdát. Zadal jsem do navigace Teplice a pěkných 25km. Vydal jsem se do zázemí a cesta to byla opravdu výživná. Nevzpomínám si, že bych měl takovou krizi. Několikrát jsem si musel zastavit a sbírat síly. Když jsem dorazil do zázemi hodil jsem na sebe něco suchého, trochu se najedl a jel na hotel. Takové bylo moje první seznámení s tratí dlouhých Sudet.