Author Král Šumavy

Další závod nad 100km je tady. Král Šumavy. Letos to bylo poprvé bez deště a v pěkném počasí. Závod to není těžký technicky, je to takové nahoru dolů po celkem dobrých cestách. Na Šumavu jsme dorazili už v pátek a trávili večer na chalupě s přáteli. V sobotu ráno byl trochu frmol, protože nic nešlo dle plánu a myslím, že se jednalo o nejvypjatější start letošní sezony. 5min před startem jsem teprve obouval boty na parkovišti u Kauflandu. Ale stihl jsem to akorát. Start v 7:30 je každopadně náročný i bez toho frmolu. Letos jsem jel s přáteli a pojali jsme to jako pohodový výlet a fajn vyjížďku. Jak moc jsem se pletl jsem zjistil už záhy. Úvodní stoupání do Zdebořic se mi jelo ještě celkem dobře, ale nohy už se hlásily a naznačovaly, že to nebude dnes snadný. Ostatně za poslední dny jsem moc času na odpočinek neměl a snažil se bojovat o dobrý výsledek v akci "do práce na kole". První bufet rychlá zastávka, ale kluci mi trochu skočili tak jsem si to pak dojížděl a stálo mě víc sil než bych chtěl. Na druhým bufetu v Chlístově jsme už byli zas pohromadě. V následujícím stoupání jsme měli podporu od našich přátel a partnerek. Tady už jsem věděl, že to je dost špatný a popravdě kdybych jel sám tak už tady z toho slezu. Nohy mě bolely neuvěřitelně. Tělo vůbec nešlo do otáček, tepy pořád kolem 150 a víc nic. Dlouhý a náročný km na velký bufet Keply. Ke všemu ještě horko a kdyby bylo o 10 stupňů méně nezlobil bych se. Nabírám sílu, snžím se rozumně najíst a doplnit tekutiny. Do cíle to je ještě hodně daleko. Máme za sebou tři a půl hodiny v sedle. Tak jedeme dál. Za bufetem následuje brzy oblíbený brod s vodníkem. Brod znám a tak ho projíždím bez větších komplikací. Za brodem čeká neplánovaně odměna v podobě přítelkyně s přáteli co nám i sem přišli zafandit. Je vidět jak toho mám plný kecky, ale jede se dál. Mochov. Javoří. Dolejší Těšov. Vůbec to nejede a dost se trápím. Cedule bufet 2km mi dává naději, ale kdyby ty cedule byly až 100m před, bylo by to lepší. Neuvěřitelný jak můžou být 2km dlouhý. Rovina. Bufet Rovina. Doplnit vodu, nabrat jídlo a jede se dál. Jsme v nejodlehlejší části trati. Začíná se to lámat a vracíme se zpátky do Klatov. Opět nekonečný km směrem na Javornou. Bolest nohou už nevnímám. Dokonce mám občas pocit, že mi to jede, ale to je jen pocit. Nejede. Od 75km se říká, že už je to v podstatě z kopce. Říká se :-) Profil už je ale o dost příznivější a vidina cíle taky dělá svoje. Poslední bufet v Braníčkově, doplnit co se dá a valíme do finále. Úloh. Červ. Jsem v cíli. Po dlouhých osmi a půl hodinách. Nebude snadný ještě zvládnout závěr května s každodením dojížděním do práce.