Praha - Ještěd - Praha

Letos to konečně klaplo a jedu. Budíček ve 4 ráno, vydatná snidáně, sbalit věci, naložit auto a vyrážím směr Praha. Provoz ráno je dobrý a tak přijíždím na místo setkání u Černého Mostu lehce po 6h. Převléct, nachystat kolo a můžeme vyrazit. Vyrážíme v 6:35 a je nás tedy poměrně dost. Důvodem je, že letos se nejedná jen o akci pár bláznů na kolech, ale pojalo se to v rámci našich dobrovolných akcí. Účást odhaduji 50+ a to už je solidní balík. Cesta do Mladé Boleslavi je trochu dramatická s ohledem na provoz a velkou skupinu cyklistů. Občas jsou řidiči nervozní, ale pořád je to v rámci možností. V Boleslavi se s kolegy z Belgie trochu ztrácíme, ale naštěstí pak přijede skupina co ví kudy a tak frčíme dál. Až do Mnichova Hradiště jedu ve skupině kolem 20 lidí, občas s někým pokecám, občas potáhnu, pak pozoruji okolí. Prostě pohoda. V Hradišti máme hromadnou plánovanou zastavku a vyjíme tam cukrárnu. Já dávám solidní svačinu, tj. dva koláče + kafe. A jede se dál. Už to není daleko a cesta už je jasná a nedá se zabloudit. Trochu mi odskoči skupina, ale postupně se dotáhnu a až pod stoupání na Ještěd jedem pospolu. Silnice se pozvolná zvedá, ale je to velmi příjemné stoupání, konstantní sklon, solidní povrch. Až od parkoviště posledních 600m se trochu zajídá, ale jedu ze sedla na pohodu. Na Ještědu máme servis v podobě občerstvení, které se hodí. Udělám pár fotek a už se valí do Českého Dubu na oběd. Zas mi to odjelo, ale předpokládám, že tolik cyklistů v hospodě nepřehlédnu. Ve sjezdu se dávám dohromady s kolegou z Belgie. Mírné šlapavé klesání je fajn a dobře to letí. Nikde ale nevidíme nikoho a tak jedeme dál. Pořád dál. Stále. Trochu diskutujeme, že je to podezřelé a asi jsme to přejeli. To se potvrzuje při komunikaci přes sms s ostatními. Vracet se přes 10km se nám nechce a tak valíme ve dvou dál. Dojedeme až do Mnichova Hradiště, kde stavíme na oběd a budeme čekat až pojedou ostatní a přidáme se k nim. Během oběda se k nám přidá další od nás, co netrefil hromadný oběd. Když prolítne balík vydáme se za nimi, ale sjíždět se nám je nedaří. Během cesty nabereme jednoho odpadlíka a pokračujeme tak ve čtyřech. V Bolce máme trochu krizi a kufrujeme, ale nakonec se vymotáme a už se blížíme do finiše. Zhruba od 170km už to kouše dost. Špic se točí podstatně rychleji, plný kecky toho máme všichni. Když se přehoupne 190km a cíl je na dosah, psychika funguje a zas to letí. Nakonec to hodilo pěkných 205km a spokojenost je velika. Poděkování parťákům a rozjíždíme se domů.