Stoneman Dolomiti

Tak se nám myšlenka Stonemana zalíbila, že jsem se rozhodli vyrazit tam, kde to vše začalo. 110km, nastoupát přes 4.000m a tři kopce kde dvakrát jdete nad 2.500m nad mořem. Na papíře to nevypadá nijak zle, ale doporučení jet to tři dny hovoří za vše. Jako centrum dění jsme zvolili město SIllian na pomezí Rakousko-italské hranice. Den D byl naplánován na pátek. Na cestu jsme se vydali ve čtvrtek ráno a do místa dění dorazili před 15h. Ubytovali jsme se a vyrazili obhlednout kde necháme auto. Město Sillian jsme zvolili protože leží v polovině trati a pokud bychom nestihli celou trasu za jeden den můžeme se v polovině přesunout průsmykem cca 10km do SIllianu. Po delší rozvaze jsme došli k závěru, že auto necháme ve městě Sesto Sexten, kde je i centrální zázemí Stoneman Dolomiti. Takže nachystat náhradní věci co necháme v autě a vyrazit. Parkoviště je zde zdarma, tedy žádné starosti. Provedli jsme registraci, nafasovali propagační materiály a vzhůru novým zážitkům. Sundáme kola a vyrážíme zpět na hotel. Večeře v místní pizerii a jde se brzy spát. Budíček v 5 ráno je masakr. V ubytování jsou moc milí a nachystali nám snídani i přes tuto brzkou hodinu. Dostanu do sebe čaj kafe a housky s nutelou. Po 6h vyrážíme do boje a hned ze začátku nás čeká strmé stoupání do výše 2.515m kdy na 12km překonáme přes 1.500m. Kouše to hned od spoda. Ještě jsem se ani neprobral a už bušim hodinu, pak už dvě do kopce. Je to nekonečný a těžký. Pořád sleduju výškoměr a přemýšlím kdy už bude konec. V závěru se cesta ještě více zvedá a povrch je špatně jezditelný. Začíná pochod. Moje tretry nejsou na toto stavěné a tedy brzy mě vše dost bolí. Rychlost pohybu je pod 5km/h. Často odpočívám. Nerad, ale přiznávám, že mě to nebaví. Dokud jsem byl v sedle a dřel hlava držela. Po necelé hodině chůze se však vnitřně lámu a mám silnou krizi. Nejraději bych naskočil na kolo a jel zpět dolů. Zhruba po třech hodinách jsme na vrcholu. Můj parťák je na tom o dost lépe a snaží se mě povzbudit. Až nyní s odstupem času si uvědomuji jak moc se snažil, ale já byl tady opravdu mimo. Zalézám do rozpadlého domu a dávám si něco k jídlu. Hledám motivaci. Marně. Zažíná bát zima. Musíme pokračovat. Čeká nás dalších asi 12km po přetěžkém trailu na hřebeni hor. Moje utrpení nebere konce a nemužu najít rytmus, prostě se chytit a jet. Je to krásný, ale jak jsem zlomenej nemám moc čas si to užívat. Únáva z raního vstávání a okamžitá několikahodinová zátěž si vybírají svou daň. Pokračujeme pomalu. Občas se zakoukám, udělám nějaké fotky. Jsme nad mraky. Parádní. Po šesti hodinách a zhruba 30km dosahujeme druhého kontrolního bodu. A hlavně začínáme klesat. Sjezd je náročný a dlouhý. Ruce bolí. Dojíždíme do města Candide a zde se naše cesty dělí. Parťák pokračuje a já se uchyluji do kavárny si vylízat psychycké rány. Po necelé hodince sedám na kolo a pokračuji po trase. V Padole u kostela beru třetí kontrolní bod. Přichází další nekonečné stoupání na Kreuzberg. Tady vím, že dnes to pro mě končí. Přehoupnu se přes vrchol a z kopce dojíždím k autu. Balím to na hotel relaxovat. Parťák pokračoval a vzládl to za jeden den. Dojel v dešti před osmou hodinou. Respekt! Je to buldog co se umí kousnout. To mě chybí. Dáme večeři a jde se spát. V sobotu ráno se rozhodnu to dojet a získat stříbrného. Nechám se odvést na místo, kde jsem včera na trati ukončil své snažení, tj. pod vrcholem Kreuzberg. Vracím se na trať a valím. Už vím co mě čeká z vyprávění a tedy jsem na to připravený. Výšlap pro čtvrtou značku zvládám hravě a následný sjezd je dlouhý. Trochu ztrácím značení, ale vždy se chytnu tak dobrý. Po dlouhém sjezdu následuje přesun po cyklostezce na úpatí dalšího stoupání. Dávám kafe a stoupám. Těch 20km je nekonečných. Okolí parádní, ale už chci být nahoře. A každá zatačka otvírá vyhled na další nekonečno. Vrchol dosahuji po dvou a půl hodinách. Oproti včerejšku to bylo daleko více jezdivé, tlačil jsem jen kvůli protažení nohou. Na posledních 5km odpočívám už dost často. A pak zatáčka a vidím poslední kontrolní bod. Převléknu se do suchého a relaxuji. Je tu krásně. Následuje hodinový sjezd, kdy v závěru vás to už nebaví jak furt jedte z kopce. Jsem na hotelu. Mám to za sebou. Večeře, hodnocení akce a pak spát. Ráno valíme domů.