Stoneman Miriquidi

Útok na zlato, tedy poprat se s tratí 160km za jeden den. Na Boží Dar se přesouvám již v pátek, kde mám sraz se svýma parťákama na tuto akci. Večerní příprava proběhla a jdeme brzy spát s ohledem na brzké vstávání. Budíček v 5 ráno je pro mě likvidační. Snídaně, rozhýbat se a v 6 vyrážíme. První vrchol zdoláváme rychle a nohy se pomalu rozjíždějí. V následujícím sjezdu řešíme defekt, ale zdržení je minimální. Pokračujeme dál a celkem dobře km utíkají. Brzy jsem na dalším vrcholu a bez velkých zastávek jedeme dál. Na třetím vrcholu se rozhodneme pro delší zastavku. Nakonec se docela rozsedíme a zastávka se protáhne přes hodinu. Začíná být dost vedro a v kombinaci s brzkým vstáváním to je na mě moc. Jsme zhruba v polovině na 80km a mě čeká důležíté rozhodnutí. Je téměř 14h a tedy dle propočtu není moc pravděpodobné, že bychom trasu stilhli dokončit za jeden den. Jedu velmi nalehko a s přespáním jsem nepočítal. Jsme v místě, kde se dá odbočit a dojet do Božího Daru a tedy se loučím s přáteli a útok na zlaťáka je neúspěšný. Dojedu si 10km k autu a valím domů. Určitě to ale příští rok zkusím zas.